Historie místní knihovny v Ledenicích
O založení knihovny v Ledenicích usilovali radní již v sedmdesátých letech 19. století. V roce 1879 byl ještě jejich požadavek zamítnut, ale o tři roky později již v městysi knihovna vznikla a spolek jihočeských akademiků „Štítný“ do ní daroval 119 knih. Knihy měl na starost obecní tajemník František Sládek. V roce 1885 převzal knihovnu do své správy místní odbor Národní jednoty pošumavské, který se úspěšně staral o rozšiřování knihovního fondu (319 titulů v roce 1890). Lze však předpokládat, že zájem o knihy nebyl vysoký a knihovna se pohybovala na pokraji zániku, který zřejmě s první světovou válkou skutečně přišel.
Dne 22. července 1919 vyšel v Československu zákon č. 430 o veřejných knihovnách obecních, který ve svém prvním paragrafu sděloval, že „na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva zřizovány buďte politickými obcemi veřejné knihovny.“ V Ledenicích se na zřízení nové knihovny zastupitelstvo usneslo v roce 1920 a vyčlenilo pro ni jednu místnost na radnici. Knihy se půjčovaly podle potřeby, až v roce 1923 byl ustanoven jako pravidelný výpůjční den pátek, což trvalo do roku 1936 (přes léto se nepůjčovalo). O novou knihovnou „byl velký zájem, rozšiřoval se okruh čtenářů a počet svazků přibýval. Velmi oblíbená byla díla našich klasiků, neméně pak edice Červené knihovny. Mládež tehdy měla zábavu ve čtení detektivek, vyhledávanou četbou byly dobrodružství z divokého západu.“
Jako knihovníci působili v rychlém sledu za sebou zdejší truhláři Jaroslav Fix, Josef Fyrbach, Josef Nováček a Ladislav Pexa, roku 1926 ji potom převzal ledenický učitel Josef Vuško. Tehdy knihovna čítala 350 knih. Na nákup knih přispívala obec, řadu jich však daroval zdejší děkan, senátor a mecenáš František Jan Kroiher. Za Vuška se knižní fond rozšířil na 746 titulů, čtenářů bylo okolo 80 a za jednu zápůjčku se vybíralo 10 haléřů.
V roce 1936 se novým knihovníkem stává František Krafl, který se své práce ujal s patřičnou svědomitostí. Výrazně přispěl k vylepšení knihovnické práce, pravidelně informoval o činnosti knihovny na schůzích zastupitelstva, zlepšil obsah knižního fondu, prosadil zvýšení příspěvků na nákup knih a to vše přineslo zvýšený počet čtenářů (150). Místo pátku se začalo půjčovat v neděli dopoledne.
Za německé okupace došlo v roce 1939 a znovu v roce 1941 k vyřazení nepovolených knih. Funkce knihovníka byl zbaven František Krafl, nahrazený v roce 1943 učitelem Karlem Hanzalem. V závěru druhé světové války byla knihovnicí učitelka Lebedová.
Po osvobození v květnu 1945 se knihovny opět ujal František Krafl. Okleštěný knižní fond byl navýšen k roku 1948 na 573 knih, tehdy se také začalo půjčovat po celý rok. Za půjčení jedné knihy se platilo 20 haléřů. V roce 1950 se knihovna přestěhovala do domu čp. 49 (u Mejtů), Krafl jako vyučený truhlář do ní zhotovil nábytek, půjčovat si bylo možné nově i časopisy a byl zaveden volný výběr v regálech. V letech 1953–1955 knihovna sdílela prostory v domě čp. 51 (u Vopelků) a v letech 1955–1988 v domě čp. 126 (u Pelikánů).
Knihovna byla tehdy jedním z center kulturního života v městečku (pořádala besedy, výstavy knih, promítání filmů atd.). Nemalou zásluhu na tom měl právě knihovník Krafl a od roku 1977 i jeho nástupce Jiří Pokorný.
K 1. lednu 1988 se knihovna profesionalizovala, knihovnicí se stala Alena Horáčková. Podařilo se vyřešit prostorové nedostatky přemístěním do domu čp. 71 (u Králů), kde vznikla také menší čítárna. Po více jak padesáti letech se začalo půjčovat vícekrát týdně a ne v neděli. V této době byla ledenická knihovna střediskovou pro menší v sedmi okolních osadách (Zborov, Ohrazení, Strážkovice, Komařice, Heřmaň, Nedabyle a Střížov).
Od roku 1991 sídlila knihovna v domě čp. 468 (pod farou), odkud se po dostavbě blízkého domu s pečovatelskou službou přesunula na podzim 2004 do podkroví jeho ústřední budovy. Od 1. října 2001 je knihovna vybavena počítačem a návštěvníci mají možnost přístupu na internet. V roce 2002 se přešlo na elektronický katalog a byly zrušeny papírové výpůjční lístky. V současné době je knihovnicí Jana Fraňková (od 1. dubna 2005).